Už když jsem psal minulý článek, napadlo mě, že bych měl vysvětlit co myslím tím, že bych vám přál, abyste dělali jenom to co opravdu chcete.
(Vytvořeno za 2minuty online bez registrace na http://www.wordle.net, doporučuju!)
Vašek Plíhal napsal do komentářů: "... A hlavně se mi obvykle nechce nic (proto mi asi příjde Tvůj pohled jako ze zcela jiného světa a upozorňuji, že v mém světě je potenciálně značně nebezbečný)..."
A to je přesně to co bych měl vysvětlit. Tím "Co opravdu chcete." jsem myslel, že to skutečně v jádru srdce chcete. Já se chci učit na tu zkoušku, protože ji chci udělat, protože chci dodělat tenhle semestr a chci dostudovat tuhle vysokou školu a chci to umět pro to až to v životě jednou budu chtít využít.
Nechce se mi
Nevím jak vy, ale já to tak opravdu často mám, že chci, ale nechce se mi, protože bych holt musel dělat něco nepříjemnýho (sedět za stolem a číst špatně udělané studijní materiály) nebo něco ne úplně příjemného (třeba vstát o té půl jedenácté z postele ;o).
Myslím, že tohle "nechce se mi" dokonale znáte a pokud ne, tak je pro vás tenhle článek stejně ztrátou času (nicméně byl bych vám moc vděčný, kdybyste mi napsali, protože se nepamatuju, že bych se na tohle téma bavil s někým, kdo tohle "Nechce se mi" osobně nezná), tak přejdu k tomu "nechci".
Nechci
A co když teda opravdu "Nechci"? To už je krapet složitější a kdybyste mi pomohli mi se s tím v komentářích poprat, tak by to bylo fajn. Přemýšlím totiž nad tím, že člověk občas udělá něco co opravdu nechtěl. Třeba kvůli tomu, že by měl, nebo ho k tomu něco donutí a tak musí... A nakonec zjistí, že to vlastně udělat chtěl, jenom nevěděl, že cesta vedla zrovna tímhle nechtěným směrem. Jenže jak to rozpoznat? Má člověk teda přecijenom občas dělat něco co nechce? Něco co cítí, že by měl?
Proč vlastně něco člověk nechce? Někdy to je určitě kvůli tomu, že si myslí, že to není dobré pro něj nebo pro ostatní. Někdy já nechci něco protože jsem tlačený do něčeho co mi není příjemné nebo mi není příjemné to jak jsem do toho tlačen... Ale to nebude všechno. Proč něco nechcete vy?
Komentáře
"Hlubinně a trpce" chtít můžu, pokud zakouším "dobro a zlo". Pak tedy chcu asi to dobro. Pokud jsem dostatečně nenamočen do normálních vztahů a dění (nejeden dnešní mladý člověk) a zároveň určitým směrem rozvinu všem dnes předkládaný "přírodovědecký obraz světa", nemusím vůbec pociťovat potřebu příliš přesažných pojmů dobra a zla (raději mluvme o libosti/nelibosti). A protože máloco, vezme-li se to pořádně, závisí na mně, má cenu bojovat možná s onou "trpnou leností"="nechce se" (pro maximalizaci libostí). Ale přemýšlet o tom, že kdesi hluboko uvnitř cosi ne/chci a přitom (TO) ne/dělám NĚCO JINÉHO, to asi ne.
Z opačného pólu: nechtěl by tu to někdo dát do souvislosti se sedmou kapitolou listu Římanům (či listem Galaťanům, 1 Kor 15,56 a kde všude má Pavel třeba i k řešenému co říct)?
...jeden řekl: "mně se nechce," ale nakonec šel, druhý "Ano, Pane," ale nešel...(Mt 21,28-32) Svým způsobem dobře načasovaný článek. U nás bylo po sobotním pohřbu odkázáno na život šťastného člověka, který nám a Bohu 63 let sloužil hrou na varhany. Když v sedmnácti letech na přání olešnického faráře začal "hrát", určitě se mu pouze nechtělo. Nechtěl. Nešlo to. Doprovod první mše dopadl katastrofálně. Ale tatínek a pan farář ho nepřestávali za varhanami držet. A dopadlo to dobře. Ono podobně to mohlo být s "volbou" povolání před nemnoha lety. Ale dneska už asi ty autority nejsou. Už si to máme s Bohem všechno vyříkat sami. Ale já ho neslyším. Mluví i v "církevních zákonech"? Proti tomu co chci?
A ještě jedna otázka: člověk Ježíš v zahradě Getsemanské - tomu se nechtělo, nebo nechtěl?
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.