Sice už to nepůjde do soutěže ;o), ale chtěl bych napsat, co jsem vlastně se signály.cz zažil já.


Než začnete číst článek, chtěl bych zde zmínit jednu věc, která se mi zdá opomíjená - historie signály.cz před rokem 2007 (tedy než se signály.cz staly komunitním webem) byla nesmírně důležitá, bez ní by tento komunitní web nevznikl. Děkuji za pozornost a když na to budete pamatovat, uděláte mi tím radost.

Na tomhle blogu už jsem se několikrát zmiňoval jak jsem se k signály.cz dostal, díky komu se signály.cz změnily na komunitní web apod. Ještě než signály.cz měly možnost vytvořit si blog (což bylo technicky dřív než oficiální spuštění - viz blogy Tábora 2007, majkiii či můj), tak jsem si psal blog na http://hejtiho.blog.cz - je tam zaznamenáno zcela anonymně pod "tajným projektem" to jak jsme komunitní web vyvíjeli, respektive co jsem při vývoji prožíval. Byl to celkem nával emocí si teď číst po pěti letech co se tehdá odehrávalo...


www.signaly.cz, SignáLy.cz, SIGNÁLY.cz i signály.cz pro mě znamenaly jisté životní etapy.


www.signaly.cz 2001-2002

Pro mě byly nesmyslně propagovaný web, který nebyl plně funkční. Nástěnka akcí to byla. Akce tam zadávali lidi se špatným datumem, aby ta jejich byla hned na prvním místě a krom zadavatelů akcí ty stránky téměř nikdo nenavštěvoval. A přitom se v souvislosti se setkáním mládeže ve Žďáře nad Sázavou 2002 všude mluvilo právě o nich a ne o krásně zelených stránkách samotného setkání, které jsem dělal já. Tyhle www.signaly.cz pro mě tedy znamenaly etapu začátků, kdy jsem se dostával k webu a nejnavštěvovanějším webem pro mě byla offline verze jakpsátweb.cz a Biblí knížka o PHP od Jiřího Koska. Vždy jsem si všechny úpravy pečlivě přichystal, abych se mohl připojit na internet na co nejkratší čas, domluvili jsme pořadí jak si po připojení vystřídáme u internetu celá rodina (protože první minuty byly nejdražší). Charakteristický zvuk modemu si budu asi pamatovat do konce života..

SignáLy.cz 2002-2004

Už byly mým dítkem poté co jsem je po Žďáře převzal od Radima Ucháče. A to i graficky, až se tomu skoro musím smát. :-) Často velké změny probíhaly díky tomu, že se mi večer zachtělo programovat a těsně před tím, než mamka ráno vstala do práce jsem rychle vypnul můj první notebook (IBM z roku 1995, procesor 166 MHz) a dělal jsem, že spím. Bylo to pro mě období častých výletů do Prahy, z jedné jsem si odvezl vítězství v JuniorInternetu, o kterém jsem rok předtím četl jen v novinách a sebejistě jsem tvrdil, že to co udělal vítěz, bych zvládnul taky. Ukázalo se, že záleží víc na obsahu, než na formě a signálům začala růst návštěvnost. Díky signály.cz mě začali oslovovat moji první zákazníci...

SIGNÁLY.cz 2004-2007

...a já tak pomalu ze signály.cz odešel i díky tomu, že bylo potřeba aby se tomu někdo věnoval naplno. Toho se ujal Honza Jakouš. Já mu ze začátku pomáhal a potom čím dál míň a míň, jak mě to přestávalo bavit a jak mě rostly komerční zakázky. Takže to bylo pro mě období, kdy jsem se dokázal sám uživit a získával zkušenosti s komerčníma službama. Dobře si pamatuju, jak jsme "novou verzi" SIGNÁLY.cz představovaly na konferenci o mládeži. Vypadalo to, že už všechno jede, ale skutečnost byla taková, že jsem vlastně ukazoval printscreeny, které jsem dodělával v autobuse cestou na místo a potom mě čekal téměř nonstop programovací víkend. Vítek Zatloukal nám udělal trochu čáru přes rozpočet, když se snažil na "novou verzi" dostat už v průběhu naší prezentace a tak jsme mu odpověděli, že mu to během následujících hodin naskočí... Bylo zajímavé, že poté co jsem přerušil svojí spolupráci na signály.cz, tak novou verzi přeprogramovával opět Radim Ucháč. Také to pro mě bylo období, kdy jsem pochyboval, hodně pochyboval... do kostela chodil spíš, abych si nedělal ostudu u lidí, kteří mě znali tak dlouho... ale to se naštěstí v dobré obrátilo v pravý čas.

signály.cz 2007-2011

Děcka, to bude pecka! (Ještě by se hodilo přidat "... pojedeme do Německa", ale to bych předbíhal. ;o) A taky že byla a je pořád. Minimálně pro mě. Takový kolotoč, který se začal roztáčet ještě na konci roku 2006... Tolik krásných setkání s tak různými lidmi... Chvíle dokonalé radosti i chvíle té největší bezmoci. Spousta podpory, ale také spousta nepochopení. Chvíle plné energie a chvíle naprostého vyčerpání. Tolik podnětů pro duchovní život a plno pokušení... Protiklady jakoby se přitahovaly... jak v jednotlivých lidech, tak společenstvích... Je toho tolik, že ani radši nevypustím jeden konkrétní moment, protože pak by následovala průtrž a kdybyste chtěli článek dočíst, tak skončíte zítra ráno. (A navíc mi dochází baterka v notebooku. ;o) Taky na hodnocení toho co pro mě tahle etapa života znamenala je ještě brzo, ale bude pro mě určitě naprosto nezapomenutelná. Můžu jenom říct to, co jsme říkali v Táboře: "signály.cz se změnily" a s nima jsem se změnil i já.