Nedávno jsme s Kateřinou diskutovali na téma výše příspěvků do kostelní sbírky. Já jsem uvažoval čistě racionálně - kolik by měl každý do sbírky v průměru dát, aby se farnost sama uživila. A ona mi dala na věc trochu jiný pohled, nad kterým jsem poslední dny přemýšlel nejen v souvislosti se sbírkou.

Old Money fotka zdarma z www.pixmac.com

Tak kolik?

Už v Bibli je psáno, že nezáleží na absolutním množství - viz Marek 12,44. No jo, ale když se má farnost sama uživit, je potřeba získat XX peněz a když dá každej jen YY, tak se z toho nezaplatí ani topení, a když farář nemá na něco peníze, tak jak je má získat jinak než ze sbírky? Jo jasně, může požádat o dotaci město a a a, ale farnost by podle mě měla být soběstačná. Nicméně, co když člověk nemá na to, kolik by měl dát? Třeba si něco odřekne a nakonec to dá, ale bude pod tlakem "měl bych".

Mně je docela nepříjemný, když mě někdo tlačí do něčeho, co nechci. Jo, někdy ve výsledku zjistím, že to bylo dobré, když jsem se do něčeho nechal uvrtat, ale spíš to nefunguje.

Kateřina mně ale řekla svůj úhel pohledu, který už jsem někdy dřív slyšel, ale moje racionální já ho vytlačilo někam na okraj. Sbírka má být vyjádřením společenství, kde každý příspívá kolik chce, ne kolik by měl. Moje racionální já hned začlo uvažovat, že by ale každý měl chtít... a byl jsem v tom znovu.

Společenství

Nicméně další dny ve mně uzrávala následující myšlenka: Společenství nemůže fungovat na tom, že by někdo něco měl (něco si připravit pro ostatní, přispět do sbírky, něco pro ostatní udělat...). Může to fungovat chvíli, ale pokud to nebudou členové opravdu chtít, takové společenství nemůže fungovat.

I někteří zaměstnavatelé už si toho všimli a začíná být populární tzv. svoboda v práci. Tím dostává moje racionální já další důvody se nad tím dál a dál zamýšlet.

Debata nad výši příspěvků do sbírky mi tudíž začíná nedávat v křesťanském prostředí smysl.

Přestává mi dávat smysl můj předchozí článek

Viz: http://hejti.signaly.cz/1108/bez-wyd-by-komunitni-web

A nikdo mě na to neupozornil. Nikdo se mnou nediskutoval ani v komentářích, ani mi nenapsal vzkaz. Říkal jsem si, že mě to docela mrzí a přemýšlel jsem jestli nad tím článkem nikdo nepřemýšlel... Dokonalý přece být nemohl, nic tady na zemi není dokonalé... Říkal jsem tím článkem přeci nepřímo: "Měli byste se zapojit..." A nikdo mi neřekl: "Takhle se to nedělá..." Ale uvědomil jsem si, že zase přemýšlím "Moji čtenáři by měli se mnou diskutovat, oponovat mi nebo přidávat svoje postřehy." Nemůže to tu fungovat na bázi, že byste vy, moji čtenáři, něco dělali, protože byste měli. To byste radši můj příští článek třeba ani neotevřeli, protože byste si třeba říkali: "Radši si to číst nebudu, to by byl HejTi zase zklamanej, že jsem mu ten článek neokomentoval a mně se teď nechce s někým diskutovat..." Možná jenom Ti, kteří by mi to bývali napsali, mi nechtěli "kazit" článek a odvést pozornost na něco jiného...

Přeju nám všem, abysme dělali to co opravdu chceme a ne to co "bychom měli", "bychom měli chtít" či dokonce, že "něco musíme".