Nedávno jsme s Kateřinou diskutovali na téma výše příspěvků do kostelní sbírky. Já jsem uvažoval čistě racionálně - kolik by měl každý do sbírky v průměru dát, aby se farnost sama uživila. A ona mi dala na věc trochu jiný pohled, nad kterým jsem poslední dny přemýšlel nejen v souvislosti se sbírkou.
Old Money fotka zdarma z www.pixmac.com
Tak kolik?
Už v Bibli je psáno, že nezáleží na absolutním množství - viz Marek 12,44. No jo, ale když se má farnost sama uživit, je potřeba získat XX peněz a když dá každej jen YY, tak se z toho nezaplatí ani topení, a když farář nemá na něco peníze, tak jak je má získat jinak než ze sbírky? Jo jasně, může požádat o dotaci město a a a, ale farnost by podle mě měla být soběstačná. Nicméně, co když člověk nemá na to, kolik by měl dát? Třeba si něco odřekne a nakonec to dá, ale bude pod tlakem "měl bych".
Mně je docela nepříjemný, když mě někdo tlačí do něčeho, co nechci. Jo, někdy ve výsledku zjistím, že to bylo dobré, když jsem se do něčeho nechal uvrtat, ale spíš to nefunguje.
Kateřina mně ale řekla svůj úhel pohledu, který už jsem někdy dřív slyšel, ale moje racionální já ho vytlačilo někam na okraj. Sbírka má být vyjádřením společenství, kde každý příspívá kolik chce, ne kolik by měl. Moje racionální já hned začlo uvažovat, že by ale každý měl chtít... a byl jsem v tom znovu.
Společenství
Nicméně další dny ve mně uzrávala následující myšlenka: Společenství nemůže fungovat na tom, že by někdo něco měl (něco si připravit pro ostatní, přispět do sbírky, něco pro ostatní udělat...). Může to fungovat chvíli, ale pokud to nebudou členové opravdu chtít, takové společenství nemůže fungovat.
I někteří zaměstnavatelé už si toho všimli a začíná být populární tzv. svoboda v práci. Tím dostává moje racionální já další důvody se nad tím dál a dál zamýšlet.
Debata nad výši příspěvků do sbírky mi tudíž začíná nedávat v křesťanském prostředí smysl.
Přestává mi dávat smysl můj předchozí článek
Viz: http://hejti.signaly.cz/1108/bez-wyd-by-komunitni-web
A nikdo mě na to neupozornil. Nikdo se mnou nediskutoval ani v komentářích, ani mi nenapsal vzkaz. Říkal jsem si, že mě to docela mrzí a přemýšlel jsem jestli nad tím článkem nikdo nepřemýšlel... Dokonalý přece být nemohl, nic tady na zemi není dokonalé... Říkal jsem tím článkem přeci nepřímo: "Měli byste se zapojit..." A nikdo mi neřekl: "Takhle se to nedělá..." Ale uvědomil jsem si, že zase přemýšlím "Moji čtenáři by měli se mnou diskutovat, oponovat mi nebo přidávat svoje postřehy." Nemůže to tu fungovat na bázi, že byste vy, moji čtenáři, něco dělali, protože byste měli. To byste radši můj příští článek třeba ani neotevřeli, protože byste si třeba říkali: "Radši si to číst nebudu, to by byl HejTi zase zklamanej, že jsem mu ten článek neokomentoval a mně se teď nechce s někým diskutovat..." Možná jenom Ti, kteří by mi to bývali napsali, mi nechtěli "kazit" článek a odvést pozornost na něco jiného...
Přeju nám všem, abysme dělali to co opravdu chceme a ne to co "bychom měli", "bychom měli chtít" či dokonce, že "něco musíme".
Komentáře
Fajn (k) zamyšlení, díky :)
Waw, tak souvislost s tvým předchozím článkem mě vůbec nenapadla.
HejTi jako vzdy me prekvapis a potesis nejakou myslenkou, a jak si napsal ja povetsinou Tve clanecky ctu, ale nekomentuji, pro me je v nich vzdy nejaka myslenka na kterou se pak zamyslim a v modlitbach pak vzpominam i na autora te one myslenky takze za vse Ti mohu jen podekovat
Hmm, dík za tu svobodu v práci... :-) (blog jsem četl a možná napíšu na ten svůj něco, co už mám chvíli v hlavě...)
To přání je přinejmenším..."eschatologické". Nebo je celý ten článek jen provokací, nebo jsem ho nepochopil?
Hmm. Co myslíš tím "eschatologické"?
Provokací trochu je a když mi nikdo nebude oponovat, budu si oponovat v dalším článku sám ;o).
Ale docela by mě zajímalo jak jsi ho pochopil, protože vlastně nevím, jestli se ke čtenárům alespoň někdy dostane ta původní myšlenka, kterou jsem chtěl říct...
Co se té podpory církve týče... Prožil jsem s ní spoustu hezkých chvil, "miluji" ji. Ale občas taky ne. A hlavně se mi obvykle nechce nic (proto mi asi příjde Tvůj pohled jako ze zcela jiného světa a upozorňuji, že v mém světě je potenciálně značně nebezbečný). Jasně v Kristu už "nejsme podrobeni z(Z)ákonu" ale já ho potřebuji (v míře, jakou nemám Krista, zákon). CIC: "Věřící jsou povinni přispívat na potřeby církve, aby měla, co potřebuje pro bohoslužbu, apoštolskou a charitativní činnost a pro slušné živobytí služebníků církve."
Jak jsem článek pochopil? HejTi stále řeší otázku "jak motivovat lidi k dobré práci". Jestli snad v odvěkém dilematu chtít/hodit se/mít povinnost není řešení. Představuje utopickou vizi, ve které vůle jedince je v souladu s vůli celku {v posledku snad s vůli Boží, ale to je otázka svatých (ano a rád, i když je to těžké), konce času, eschatologie}. V reálném světě však je dle mého (z nízka podaného) názoru vhodné ve větě pod nadpisem "Společenství" přehodit "chtít" a "mít povinnost/hodit se".
Hejti souhlasim, mas pravdu ze nejlip funguje to co chceme protoze si to opravdu prejeme a tak i podvedome na to myslime a delame vic pro tu danou vec..dost kostrbate ale snad pochopitelne ;) Ja jsem clovek ktery potrebuje dost rad, ale nejhezci a nejlepsi uspechy co mam jsou zalozene na opravdovych tuzbach :)snad jsem to emocionalne neprehnala.. :)
Díky za článek, můj pohled:
spojovat peníze s církví jde jen skrz HMOTNÉ produkty za tyto peníze nakoupené. Není to "podnik" jako každý jiný, v kostele nabitý "produkt" nemá finanční hodnotu.
Při sbírce Je jistě minimální částka, kterou je nutno vysbírat a která se jinak nepokryje- na účely chodu farnosti jako plyn, elektřina apod.- i když bych chtěl zdůraznit, že často dar nemusí být jen peněžní, ale darem je také čas, např. úklid v kostele, výzdoba... na které se nemusí najímat jiné firmy, které by si svůj čas nechaly zaplatit.
Navíc si ale myslím existuje i jakási hranice, nad níž by se peníze už jen "hromadily". Nejde přece o to, aby církev bohatla penězi-nevím, proč by můj farář měl nosit luxusní oblečení/doplňky, investovat do nemovistí, opravovat střechu v kostele, která by ještě deset let vydržela....
Jasně přebytečné peníze se následně dají použít na charitu, poslat do chudších států ať už na jídlo anebo školní pomůcky, ale na to by se asi měla zřídit zvláštní sbírka a to se děje a z mého pozorování tyto sbírky jsou "populárnější".
Vlastně pochybuju, že je farnost, která by nevěděla, co s penězi.
Nicméně celkově by se vybraná suma měla pohybovat mezi těmito dvěma hraničními hodnotami. Jak je tomu ve skutečnosti nevím, ale shodnu se s tebou v tom, že by se ode mě jako od farníka nemělo automaticky očekávat, že přispěju x korun.
Když přispět chci, přispěju. Když vím, že budu mít výdaje třeba kvůli cestování, přispět kvůli studentskýmu rozpočtu v podstatě nemůžu (i když si druhý může myslet, že si jen výletuju po světě a nevím, co s penězi).
No už je pozdě a nechcu ti tu psát vlastní článek :-) ale asi se ještě vyjádřím u sebe na blogu :-) tak snad mi za komentář dáš kladný bod :-D
zítra v 19:00 máš reakci na mém blogu :-)
Díky moc všem za komentáře.
Vašku, díky za dohledání v CIC - trochu mi to nabourová myšlenku, ale proto jsem ten článek zveřejnil, abych díky třeba nesouhlasu někoho byl podnícený se zase něčím zabývat.
A k tomu, že se docela hodně lidem často nic nechce - jo, to je věc která je potřeba rozvést a kterou bych si napadl v příštím článku. Tím "chtít" jsem myslel, že to chci já, moje svědomí, chce to ode mě Bůh. Ne, že to po mě che někdo jiný, že se to ode mě očekává... Tzn. počítám i to "že se mi nechce" - tzn. něco chci, ale jsem moc líný abych se k tomu dokopal.
Nicméně jak jsi psal v nedávném článku na svém blogu, tak žádná utopie nemůže na světě fungovat a to moje vlastně je utopií taky. Nicméně chtěl jsem se podělit o myšlenku, která mi vrtá v hlavě...
... a ano dal jsem si jí do souvislosti s motivací lidí k tomu dělat dobré věci.
Nesouhlasím s Tvojí poslední větou. Mít povinnost je sice často osvobozující (když jsme tři v restauraci, máme povinnost každý za sebe zaplatit) a může to některé věci ulehčit (na farní výlet se pojede pokud se přihlásí a zaplati alespoň 20lidí), ale člověk nemůže dlouhodobě konat dobré věci z pouhé povinnosti, protože by to ani nemělo ten smysl... Jako kdybys šel v neděli do kostela z povinnosti nebo možná pro jistotu použiju jiný do oka bijící příklad: kdybys šel na rande se svojí přítelkyní z povinnosti...
@pavwil - díky za komentář, jsem rád, že se tu diskutuje, ale já je neboduju ;o) těším se na reakci na blogu, hoď sem potom prosím odkaz pro ostatní...
už napsáno a zkontrolováno, bohužel si ale horlivý čtenář musí upřít Večerníček, protože článek bude zveřejněn až v 19:00
Mé chápání slova "povinnost" je asi podobně široké jako Tvé chápání slova "chtít" a tak se na půli cesty překrývají. Zaslechl jsem nedávno rozhovor o důležitosti "zvnitřnění hodnot" během výchovy dítěte. Jistě, povinnost, jak ji popisuješ jako něco vnuceného zvenku, je cosi, co zakládá na pozdější neurotické stavy, křečovité vztahy a třeba i celé nefunkční farnosti. Na druhou stranu "liberální výchova" k onomu vysokému cíli, kdy už člověk "sám chce", také, pokud vím, moc nevede... Ale určitě, je to zajímavý námět k přemýšlení: jsou lidi, kterým se "hlubinně nechce" následkem "povinnostní" výchovy nebo takoví jsou a bez "povinnosti" se zkrátka neobejdeme? Světové dění moc nesleduji, ale když už máme svobodu v práci... máme taky svobodu ve škole a svobodu v manželství? A co v náboženství?
Jo, potom to s tou povinností už začínám chápat.
Otázka výchovy jo, to je zajímavé téma a často se ptám, jakže mě to naši vlastně vychovávali... Co ve mě třeba hodně rezonuje je přístup naší mamky k penězům - neměli jsme žádné kapesné, jen co jsme o Vánocích/Velikonocích/narozeninách/pouti dostali od babičky, ale prostě když jsme něco potřebovali koupit, tak nám mamka řekla kde jsou peníze, které vybrala z banky a my jsme si je brali aniž bychom jí to museli nějak zdůvodňovat. Naprosto jsem potom nechápal spolužáky, kteří si třeba kupovali nové učebnice místo toho aby se je snažili sehnat v burze od starších spolužáků s dovětkem "To stejně platí matka". Nicméně nemůžu zase říct, že by to byla naprostá liberální výchova...
Určitě máme svobodu v manželství i v náboženství, se zavřenýma očima i v tom vzdělávání. Nikdo Tě nenutí v manželství zůstat, jen ty sám se rozhoduješ jestli porušíš ten slib uzavřený před Bohem, církví...
http://pavwil.signaly.cz/1109/kdyz-nechci-tak-nechci
Asi už míchám nesmíchatelné, ale určité tóny té diskuze ne/chtít/mít povinnost mi zajímavě rezonují s následujícím:
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=15204
K tématu: http://vakci.signaly.cz/1109/pri-dobrovolnictve-je-najdolezitejsie-nemusiet
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.