Když jsem se před dvěma lety podílel na vzniku komunitního systému signály.cz, studoval a dělal spoustu dalších aktivit, lidé se mě neustále ptali, proč se pořád směju - já měl prostě radost ze života, ze služby druhým.

Bylo to období jednak plné očekávání, jestli se to povede, ale hlavně to bylo o výborných lidech, které jsem za tu dobu poznal. Třeba na fóru mládeže. Když jsem se s nima bavil o myšlence komunitního webu, tak se drtivé většině nápad líbil a spoustu lidí se pro něj nadchlo.

Pro věc, která neexistuje se asi člověk docela jednoduše nadchne - když se o ní dva abstraktně baví, každý si do těch slov promítne svoji představu. No a realita je něco co nesplní představu ani jednoho, ani druhého. I to může být důvod proč teď po dvou letech už není z té myšlenky nadšených spoustu lidí, kteří dříve byli. Proč je spoustu těch, kteří přestávají být aktivní v širokém týmu signály.cz. Ale nemyslím si, že je to primárně tím.

Když jsou dva lidi delší dobu spolu, na něčem spolu pracují, dochází ke konfliktům. Někdy z vnějšku nezaviněně, někdy v slabé chvilce jednoho z nich. Je pak logické, že když se tyhle konflikty nastřádají, bere to docela chuť do další společné práce. Myslím, že je to i jedna z příčin fenoménu "syndromu vyhoření". To může být taky důvod, ale zase si nemyslím, že by to bylo jenom tím.

Práce na signály.cz není lehká. Nápadů je spoustu, ale není síla je všechny realizovat, když samotná údržba zabere spoustu času. Když se k tomu ještě přidá to, že člověk řeší věci, které by řešit vůbec nemusel, kdyby jen pár konkrétních lidí (ano myslím zástupce obou extrémů) tu neotravovalo ostatní uživatele. Když to potom někdo korunuje tím, že ještě tyhle lidi údajně podporujeme, tak chápu, že takovéhle věci nemá potřebu snášet nikdo. Ale zase si nemyslím, že by to byl hlavní důvod.

Ještě by se to dalo svést na málo peněz, což svoji roli bezesporu taky hraje, ale to taky určitě není klíčové.

Myslím, že tím nejpodstatnějším je to, že neumím vést lidi, kteří tak dříve či později ztratí chuť spolupracovat na signály.cz. Ve vyhodnocení 2 let signály.cz jsem psal, že se vedení podařilo strukturalizovat tým a je tak naběhnuté na dobrou a efektivní organizaci práce. U všeho co děláme se snažíme plánovat, máme pravidelné porady, snažíme se dělat všechno podle různých doporučení a školení, které jsem absolvoval... Nicméně asi to naráží na to, že moc lidem kecám do toho, co dělají. Možná si do nich vtiskuju vlastnosti někoho, koho znám a je na něco konkrétního dobrý, a nedokážu ocenit výborný výsledek jenom kvůli tomu, že jsem očekával něco jiného. Možná je to tím, že pro mě teď práce na signály.cz není úplně radostí, něčím na co bych se těšil, a tak to je prostě cítit. Jsou samozřejmě věci, ze kterých radost mám, ale ten usměvavý (nejen navenek, ale i vnitřně) HejTi, kterým bych chtěl být, je mi teď často dost vzdálený :-( Nicméně přišel jsem o sílu věci tlačit kupředu svým nadšením, které nakazí ostatní. Připadá mi spíš, že silou vůle se snažím nezůstávat na místě, kolem je spoustu lidí ochotných mi pomoci, ale já jim prostě neumím říct o pomoc.

Měl bych odejít. Měl bych odejít? Pilot uprostřed letu se taky přece nemůže zvednout a říct: "Hele, sorry, já si myslím, že neumím lítat, tak já to balím." Dávám si rok. Maximálně dva.

Jediné co mě drží, že signály.cz na mně nevisí. Pokud je to věc požehnaná, tak se vypořádá s mojí nedokonalostí. Pokud není, čím dřív zanikne tím lépe.