Dříve mně ta věta připadala vtipná.
Postupem času zjišťuju, že má něco do sebe.
Často, když se mám učit, tak si nejdřív uklidím stůl, vyluxuju (protože už je to přeci potřeba a v čistém prostředí se prostě líp učí), zkrátka dělám něco co mě za normálních okolností moc nebaví a jen tak se k tomu nedokopu.
Tlak dělá člověka výkonnějším, ale je též unavující...
Navádí mě to k myšlence, že člověk by měl střídat období tlaku a klidu. Období tlaku proto, aby rostl profesně. Období klidu, aby rostl lidsky. Určitě není dobré, aby člověk zakrněl tak či tak...
Co si o tom myslíte vy? Jaké s tím máte zkušenosti?
Komentáře
1. Katka Lachmanová: <br />
O lenosti (nemyslím si, HejTi, že bys byl lenoch)<br />
2. dobrá organizace času vyžaduje volbu priorit, soustředění se na... a další aktivity, které jsou jen možností. (mezi priority má patřit i pravidelný a dostatečný čas odpočinku - ach jo ;-), proč je to jen taková teorie)<br />
3. "běh na dlouhou trať" je možný jako jako maraton (permanentní běh) nebo jako indiánský běh (střídání chůze a rychlejšího běhu), co je efektivnjěší? Já mám sice radši indiány, ale ryhlejší a efektivnější je asi maraton...
Edita Stein - sv. Terezie Benedikta od Kříže<br />
Nepoužívám zvláštních prostředků k prodloužení pracovní doby. Dělám, na co stačím. Výkonnost se zřejmě stupňuje daným množstvím nutných záležitostí. Nečeká-li nic hořícího, ustane mnohem dříve. Nebe jistě dobře rozumí ekonomice. (1939)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.