HejTi a jeho signály přátelům

Včera se mě mamka ptala, jestli nechceme přijít se scholou na oběd, když chceme celý den zkoušet. Odporoval jsem a tak mi vysvětlila, že je to její podíl na našem zpívání při mši.

Vyprávěla mi potom jak je její maminka (moje babička) k tomu vedla. Chodily se starat o kytky v kostele. I když téměř nikdo nevěděl, že to dělají ony, téměř nikdo jim nepoděkoval, babička říkala: "To je náš podíl na slavení mše sv."

Tak to dělá mamka celý život. I když jsem tušil, že některé věci, které bych měl dělat já (nebo jí s něma alespoň pomáhat), dělá pro to, že mě chce podpořit v tom, co dělám, teprve včera mi to všechno nějak docvaklo.

Moje mamka, ač je ráda, že si tak akorát dokáže něco napsat ve Wordu, pustit ten internet, přečíst poštu (i když dokázala se teda i zaregistrovat sem na signály.cz, abych jí nekřivdil;-) a o programování nemá téměř žádnou páru, má velice výrazný podíl na signály.cz...

Možná se článek vyvíjí tak, že byste si mohli myslet, že tím chci říct něco z totoho

• Máme myslet na lidi, kteří neviditelnou službu vykonávají a nezapomínat na ně (nejen) v modlitbách.
• Podpořit, abysme všichni vykonávali neviditelnou službu, i když nám za ní nikdo nepoděkuje. (S poznámkou: to se mu to vykládá, když dělá signály.cz, kde je jeho služba viditelná)
• Poděkovat všem lidem za jejich neviditelnou službu.
• To, že neviditelnou službou prostě máte podíl na viditelné službě jiných a poděkování jim je zároveň poděkování vám.