Tak jsme v hotelu v Soulu. S klidným svědomím, po ranní koupeli v bazénu a švédských stolech na snídani můžu říct, že naše pouť WYD08 končí.

 

Trochu jsem se bál, jak to tady bude a jestli nebudeme trávit další noc na letišti (jako včera), ale stačilo v klidu projít ven za pasovou a celní kontrolu a tam už se nás ujali milí lidé (vypadali teda mile, ale konstatovali jsme, že z jejich výrazu nejde vůbec nic přečíst), odvezli nás autobusem k hotelu, dali karty (=klíče) od pokojů a začli jsme prožívat něco, co bylo naprosto odlišné od předcházejích dnů.

 



  • Po měsíci jsem spal na posteli.
  • K jídlu jsem měl něco jiného než předcházejících 14dnů (měli jsme každý den plusmínus to samé a dokrmovali jsme se ve fastfoodech).
  • Večeře i snídaně probíhala formou švédského stolu.
  • Sprcha tu tekla krásně teplá a nebylo potřeba jí neustále štelovat.
  • Je tu nádherné teplo (oproti stadionu úmorná vedra).
  • Jsme tu dva na pokoji (a ne dva tisíce).
  • Je tu ticho (věřte, že i když těch pár set lidí spí, tak to 2x extra ticho není).
  • Nikdo nehuláká do mikrofonů ani o půlnoci, ani o půl šesté ráno informace, které vás vůbec nezajímají.
  • Ráno jsme se krásně proplavali v bazénu (při vylízání nás upozornili, že bysme měli mít příště na koupání spíš plavky než trenky), chvíli se nechali probublávat horkou vířivkou a kdybych sehnal parťáka i do tý sauny bych zašel.
  • Trochu sice trnu co mi všechno strhnou z kreditky, kterou jsem musel dát všanc (za všech 23poutníků, kteří letí se mnou), ale spoustu věcí je tu zadarmo. :-)

A pár věcí co se tu nesmí

  • Ta krásná paprika u večeře je jen na okrasu. Njn. měli to říct dřív, než když jsme chtěli začít krájet druhou. Ale prý byla dobrá.
  • Do restaurace se nesmí v pantoflích. (Teda smí, ale jen do té doby, než si vás všimne obsluha a vyhodí - ozkoušeno na vlastní kůži.)

Papeže jsme tu sice neviděli, ale tahle část naší pouti bude určitě hodně vzpomínaná.

Přes ten všechen luxus se tu těšíme všichni domů, i biskupové to říkali.

A já se strašně těším (myslím, že regulérně nejvíc ze všech a možná i jako všichni dohromady:o) na letiště v Praze, protože tam na mě bude čekat moje milá Kateřina. Uááááááá. :o)