Pavlli mě inspirovala svým článkem obrovský dar k tomu, abych napsal jaká byla moje cesta do Tábora.

Tož od loňského léta jsem si plánoval že letos vyjedu na prázdniny do Anglie a konečně se naučím pořádně anglicky a na jaře 2008 uzavřu po dvou letech své bakalářské studium

Někdy v lednu jsem začal přemýšlet, že bych se domů mohl vrátit těsně před setkáním a podívat se na něj (poprvé) jako účastník.

Byli jsme si potom sednout s Honzou Jakoušem (tehdejším šéfredaktorem signálů) a protože říkal, že bude končit na Sekci pro mládež, nabídl jsem mu, že bych mohl pomoci se stránkama setkání, ale že nechci být v přípraváku, že bych byl jako normální účastník, jen bych třeba ve chvílích volna něco udělal. Zmínil se, že Jirka Král měl tuhle jakýsi nápad udělat něco se signálama, ale nechalo mě to klidným, ale ne moc dlouho.

Ještě snad týž večer jsem si sedl ke svojí wiki a sepsal si, jak by se ten nápad dal provést. Jenom čistě, abych si vyprázdnil hlavu od myšlenek, který mi ten nápad vnukl. Na konec jsem k tomu dopsal: Nerealizovatelné.

Další den na to jsem se zkontaktoval s Jirkou a ptal se v jaké je fázi s tím nápadem a jak to přesně myslel. Přidal jsem k původním myšlenkám dalších pár myšlenek a poslal jsem mu to. Opravil jsem, že by to bylo realizovatelné, jen sehnat dva programátory na plný úvazek a cca milion korun.

Abych to neprotahoval, prostě jsme se rozhodli, že ač je ten projekt nepříliš reálný pustíme se do něj a že je nutné ho spustit v Táboře. Z čehož plyne, že Anglie udělala pápá a vidina strávit setkání jako účastník taky vzala za své. Třeba příště :o) Školu si budu muset zřejmě taky trochu prodloužit oproti původnímu plánu.

Souviselo s tím ještě několik docela zásadních rozhodnutí a ani jednoho nelituju, zažil jsem totiž spoustu velice krásných věcí, které se nedají popsat. Dostal jsem se do nejrůznějších situací (ne vždy teda zrovna příjemných), do kterých bych se normálně nedostal a jsem za ty zkušenosti rád. Udělal jsem např. zkušenost se slovy písma "Neboj se, jen věř!" a nevím jak slovy popsat co to pro mě znamená.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem blízkým, kteří mě doprovázeli při mojí "cestě" do Tábora a nejrůznějšími formami podporovali. Někteří ani netuší, jak mi třeba jen pouhým úsměvem pomohli. Díky!

Jak jste se dostali do Tábora vy?